Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

tymonek 

Josef Tymonek


reklama

30 fotek, v pondělí, 78 zobrazení, přidat komentář | krajina
162 fotek, minulou sobotu, 140 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, lidé
Na památku obětem bitvy tří císařů z 2. prosince 1805. Slavkovské slunce se stalo legendou. V den 211. výročí bitvy jsem viděl východ slunce přes malé okna v protilehlých stěnách kapličky na Santonu. Zajímavé a oslovující. Náhoda ? Asi ano ... současná kaple Panny Marie Sněžné je z roku 1832 a s bitvou souvisí jen tím, že jde o obnovení Francouzi zničené kaple, jež stála na stejném místě od roku 1700 (odsvěcena byla v roce 1786); nejde o památník bitvy u Slavkova.
Bitva tří císařů byla zalitá sluncem i krví. V půl osmé zazáří východní obzor a nad hřebenem kopce za Holubicemi se z mlhy vynoří rudé slunce. Nádherná podívaná přinutí všechny zmlknout. Dokonce ani sám Napoleon nenachází slov. Jeho východ a západ orámoval začátek a konec krvavé bitvy.
151 fotek, leden 2013 až prosinec 2016, 67 zobrazení, 1 komentář | auta, cestování
Dne 19. ledna (6. ledna podle juliánského kalendáře) slaví pravoslavná Církev jeden z velikých svátků církevního roku, Křest Páně v Jordánu neboli Zjevení Páně (csl. Bogojavlenije, řec. Theofania). Svátek nám každoročně připomíná světodějnou událost na řece Jordánu, jíž se započalo veřejné působení Spasitele Ježíše Krista v izraelském národě. „Při křtu Tvém v Jordáně, ó Pane,“ zpíváme ve svátečním troparu, „zjevila se Trojice, které se klaníme...“ Existence svátku je doložena již v dobách apoštolských, podobně jako velké svěcení vody, uskutečňované dle příkladu samého Spasitele. Ten svým pohroužením do řeky Jordánu posvětil vodní živel a zároveň ustanovil sv. tajinu Křtu.
106 fotek, 24.11.2016, 121 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Aneb za čerty a doktorem Martinem do Protějova ( Velkých Karlovic ).
Nejvyšším vrchem pohoří Javorníky je Velký Javorník (1071,5 m nm) ležící severovýchodně od osady Podjavorník, mezi obcemi Papradno a Makov. V roce 1967 bylo jeho území o rozloze 14 ha prohlášeno za Národní přírodní rezervaci. Je to nejstarší přírodní rezervace v regionu Kysuc. Vzácností lokality jsou vrcholové lesní společenstva jedlo-bučin se značnou příměsí smrku a pralesovitého charakteru svahu. Z vrcholu Velkého Javorníku, který je zarostlý trávou, je nádherný výhled na dolinu Váhu, na Súľovské skály a Strážovské vrchy. Viditelný je i hřeben Malé Fatry a Kysucké vrchoviny.
Skotský náhorní skot je velmi nenáročné plemeno. Hodí se zejména do horských a podhorských oblastí, kde se chová celoročně na pastvě. Je původním plemenem skotu. Je udržováno v nezměněné podobě a nedošlo ani ke křížení s jinými plemeny. Toto plemeno dnes můžeme nazvat genovou rezervou. Nebylo totiž vystaveno moderním selekčním postupům a v nezměněné formě se chová již od 18. století. Tvrdé horské podmínky, skromná pastva a celoroční volný pohyb v přírodě ovlivnily konstituci a zdraví těchto zvířat. Zvlášť ceněná je vysoká odolnost, otužilost a nenáročnost. Kromě významu pro ekologickou údržbu krajiny je konečným produktem také výroba speciálního masa špičkové kvality.
5 fotek, listopad 2011 až listopad 2016, 25 zobrazení, přidat komentář | příroda
144 fotek, 9.11.2016, 96 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina
Pulčínské skály zkráceně zvané "Pulčiny" jsou v našich geografických šířkách skutečným pojmem. Jsou nejen největším pískovcovým skalním městem v moravských Karpatech, ale také kolébkou trampingu. Co je pro Čechy Sázava a Posázaví, to jsou pro Valachy Pulčínské skály. Mohutný pískovcový skalní blok se nachází na úbočí vrcholu Hradisko (773 m) v jihozápadním cípu Javorníků nedaleko obce Pulčín, místní části Francovy Lhoty v Pulčínské hornatině. Obec Pulčín je zároveň nejvýše položenou obcí na Moravě. V roce 1989 byly vyhlášeny národní přírodní rezervací. Výměra NPR Pulčínské skály - Hradisko činí 72,73 ha a její výškové rozpětí činí 263 m (510 m až 773 m). Tvoří nepřehlédnutelnou dominantu tohoto kraje. Skalní město je tvořeno izolovanými skalisky, skalními bloky a plotnami, skalními stěnami vysokými až 20 metrů, ale i sutěmi s psedudokrasovými jevy.
63 fotek, 5.11.2016, 182 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, lidé, práce, jídlo
Pozvánka do Muzea Podhradí Buchlovice na poslední letošní výstavu o chlebě s názvem „Ukrojte si u nás!“ Co výstava nabídne? • Propojení tisícileté historie pěstování obilí (vybraných druhů) a současných špičkových obilnářských technologií • Náhled do historie pečení chleba • Ukázky napojení našich předků na půdu • Dobové fotografie z minulého století (sklizeň obilí, mlácení obilí, mlynářské řemeslo, pohled do pekáren) • Exponáty zemědělského nářadí, strojů, zařízení z fondu Muzea Podhradí Buchlovice, zápůjčky z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně i ze soukromých sbírek • Představení mimořádně široké palety obilovin pro výrobu chleba a dalších pečivárenských výrobků – nikde jinde než u nás! Výstavy se zúčastnil • Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o. Agrotest fyto, s.r.o., • Ústav experimentální botaniky AV ČR, Olomouc - Holice, • Genová banka Praha • Mendelova univerzita v Brně ve spojení s Karlovou pekárnou, • Firma IREKS – Enzyma s.r.o. z Brna. Na vernisáži zazpívali Mužský sbor Paniháj z Moravan a Ženský sbor REZEDA z Uherského Hradiště. Všichni pak okoštovali několik druhů chleba, aby si našli ten, který jim nejlépe vyhovuje. A aby to nebylo nasucho, v následujícím odkazu jsou skvělé přílohy :
Adresa alba:http://tymonek.rajce.net/Csabai_Kolbaszfesztival_Bekescsaba_2016
225 fotek, letos v říjnu, 820 zobrazení, 1 komentář | cestování, lidé, práce, jídlo
Čabajská klobása nebo čabajka (maďarsky Csabai kolbász) je uzenina typická pro maďarskou kuchyni. Vyznačuje se sytě červenou barvou a specifickou ostrou chutí. Začali ji vyrábět v 18. století slovenští přistěhovalci ve městě Békéscsaba a okolí (zvláště vynikl po roce 1858 výrobek jatek ve městě Gyula, takže se někdy používá pro čabajku také označení Gyulai). Vyrábí se z vepřového (dvě třetiny libového a třetina bůčku), pokud možno plemene mangalica, které se naloží do soli a cukru a nechá v chladu několik dní marinovat. Pak se pomele a dochutí mletou paprikou (půl sladké a půl pálivé), česnekem a kmínem. Důležité je, že do pravé čabajky nepatří žádný pepř! Směs se dobře upěchuje do přírodních střívek a vyudí studeným kouřem z dřeva ovocných stromů. Čabajka má být dlouhá nejméně 20 cm a tak suchá, aby šla lámat rukou. Tradičně se převazuje stuhou v podobě maďarské trikolóry. Konzumuje se zastudena s chlebem a červeným vínem nebo se používá k dochucení masitých pokrmů, např. různých závitků. Evropská unie udělila výrobku certifikát PGI (chráněné zeměpisné označení). Každý rok v říjnu se na počest čabajky koná v Békéscsabě klobásový festival. Výrazem „Čabajka“ se slangově označovaly autobusy Ikarus 280.
Soutěže se účastnilo cca 1100 pětičlenných družstev. Za startovné 3500 Kč obdrží 10 kg masa a 20 m střev. Česká republika byla v soutěži zastoupena souborem Vonica 80 ze Zlína a družstvem z Nové Lhoty.
Mangalica neboli "prase s vlnou" je plemeno pocházející z Velké uherské nížiny. Bylo vyšlechtěno roku 1833 zkřížením plemene z Bakoňského lesa (kdysi i v Čechách populární bagoun) s polodivokými prasaty z Šumadije. Jméno vytvořil Vuk Stefanović Karadžić spojením starogermánského výrazu mangh ("kříženec") se slovanskou ženskou koncovkou -ica. Plemeno se vyznačuje dlouhou vlnitou srstí plavé až černé barvy, která mu umožňuje pást se venku i v tuhé zimě - tím dosahuje přirozeného přírůstku sádla, jež obsahuje velké množství tzv. dobrého cholesterolu. Tradiční maďarské speciality jako uherák nebo čabajka se podle originální receptury vyrábějí právě z masa mangalice. Po druhé světové válce chování plemene upadlo, protože má vysoké nároky na stravu a ve vrhu bývá maximálně osm selátek. V poslední době je však maso vyhledáváno labužníky pro svoji šťavnatost. Maďarsko ročně vyprodukuje 60 000 kusů mangalice.
73 fotek, 23.10.2016, 95 zobrazení, 3 komentáře | krajina
Pověst o čertu, který chtěl zatopit kraj a nosil kameny z osvětimanských hor přes Polešovice do Napajedel.
„Čertovým kopcem“ v Polešovicích jest nazván malý, homolovitý vršíček nad Skalou při cestě do Divoka. Po stvoření země prohlížel Bůh své dílo. S radostí pozoroval rozkošné doliny, jimiž protékaly potoky a řeky plné ryb. Břehy vroubeny byly zelenými křovinami, v nichž vystavěli si ptáci hnízdečka. Všechna údolí polita byla šťavnatou zelení luk. Prohlížel Bůh také hory, na něž nasadil vysoké stromy. Byl spokojen se svým dílem. Všechno krásné stvořil pro člověka. Ale ďábel, nepřítel lidstva, záviděl Bohu jeho tvůrčí moc. Nepřál lidstvu žíti v těch krásných rovinách. Lidé tehdy byli ještě dobří a milovali druh druha. Neznali, co je lež, nenávist, nepřátelství a pýcha.
Umínil si ďábel, že doliny zatopí. Oznámil Bohu, že zničí jeho dílo za jedinou noc, dříve než kohout poprvé zakokrhá. Bůh svolil, ať to zkusí. Ďábel hledal místo, kde nejvhodněji bude údolí Moravy zahrazeno. Nanese skály z hor do údolí, zahradí tok řekám a potokům. Voda vystoupí z břehů a zatopí celé kraje. Dále za přehradu voda nepoteče a kraj suchem vyschne. Místo to našel v Napajedlích.
Pustil se ďábel večer do práce. Bral do náruče obrovské skály z osvětimanských hor a nosil je k Napajedlům. Máváním černých jeho křídel vzduch se rozvířil. Povstala velká vichřice. Obrovskými křídly zastínil měsíc, takže na zemi povstala hluboká tma.
Minula půlnoc. Čert nosil pilně skály. Blížilo se ke třetí hodině, době, kdy ozývá se ranní kuropění. Podle zakletí Bohem čert směl zůstati na zemi jen do prvého zakokrhání. Čertu zbylo již málo zahradit. Se spěchem letěl opět do osvětimanských hor, vyrval ze země obrovskou skálu a rychle se vracel zpět. Nedoletěl. Kdesi v dáli kohout zakokrhal. Tím zpěvem pozbyl čert své moci a s hrozným zaklením pustil skálu. Skála spadla do jezera, které bylo v místech, kde je nynější polešovská Skala. Voda vystříkla a hnala se s ohromným hukotem mocným proudem dolů. Bylo jí tolik, že vyryla hluboké koryto Zmolu. Jezero bylo hluboké, skála zase tak široká, že nemohla padnouti až na dno jezera, pouze je přikryla. Čert své práce nedokonal. Morava – třebaže úzkým korytem – mohla stále téci.
A polešovské jezero je stále přikryto. Až lidé budou velmi zlí, rozevře prý se jezero a voda zatopí celé Polešovice. V době světové války (r. 1917) část Skaly sjela. Na tom místě vytryskla voda. To prý lidé nebyli ještě tak zlí, aby se celé jezero rozevřelo. Kdo tomu nevěří, ať položí ucho na Čertův kopec a uslyší vodu hučet. (Pěkná procházka přes Skalu až k nově postavené rozhledně Floriánka.)

zdroj: Antonín Daněk, Zapomenuté pověsti z POLEŠOVIC
zaslaly: Dobromila Krysová a Ludmila Drobilová, Folklorní sdružení Polešovice
27 fotek, letos v říjnu, 95 zobrazení, přidat komentář | architektura, města
Bývalou správní budovu firmy Baťa, populární Jedenadvacítku, nelze ve Zlíně přehlédnout. Ve své době po dobudování na konci 30. let 20. století to byla druhá nejvyšší budova v Evropě. Měří do výšky 77,5 metru, je 80 metrů dlouhá a 20 metrů široká. Turistům je volně přístupná a také zaslouženě hojně navštěvovaná.
Mrakodrap nechal postavit podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka Jan Antonín Baťa koncem 30.let minulého století. V 16. etáži je vyhlídková terasa a také kavárna, odkud je jedinečný výhled na Zlín a jeho okolí.
Turistickým lákadlem je také plně funkční pojízdná kancelář šéfů baťovského koncernu, rovněž do ní mají turisté přístup.
Budova jedinečné železobetonové konstrukce se stavěla rychlým tempem od roku 1937, vnitřní vybavení se pak dokončovalo během dalších dvou let. Technicky má celou řadu odvážných unikátních řešení včetně vzduchotechniky, vytápění, důmyslného systému výtahů i zajímavého způsobu vnějšího umývání oken.
219 fotek, 15.10.2016, 355 zobrazení, 2 komentáře | kultura, lidé, zábava
11. recesisticky laděné hody v chatařské oblasti Kameňák (8 km severně od Kyjova). Opat, svatý Vendelín, je znázorňován jako mladý muž v pastýřských šatech s pastýřskou lopatou nebo holí v ruce. U nohou mu zpravidla leží ovečka - symbol dobytka, jehož je ochráncem před nemocemi.
208 fotek, srpen 2012 až říjen 2016, 169 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města
Na kole z Bratislavy kolem Neziderského jezera. Jezero se nachází na maďarsko-rakouských hranicích, národní park a kulturní památka UNESCO. Součástí NP je unikátní ptačí rezervace nebo obora s chovem divokého koně Převalského.
Neziderské jezero má 36 km na délku, šířka kolísá mezi 10–15 km. Průměrná hloubka je pouze 1,5 – 2 m. Jezero během své historie snad stokrát vyschlo, vždy se ale opět naplnilo vodou.
Velmi dlouhou tradici má v celém Burgenlandu vinařství, jímž se tu zřejmě zabývali již Keltové a s jistotou to lze říci o Římanech. Dnes pokrývá produkce vín Burgenlandu s centrem pěstování kolem Neziderského jezera celou třetinu vín rakouských. Značné odpařování vody z Neziderského jezera a horké klima Pannonské nížiny poskytují vinicím ideální podmínky. Např. Illmitz v oblasti Seewinkl se v posledních letech již devětkrát pyšnil titulem "Wine World Champion".
Okolo celého jezera vede značená cyklostezka „Neusiedler See Radweg“ (B10) v délce 132 km, z toho 38 km po maďarské straně. Neusiedler See patří k nejoblíbenějším cyklistickým destinacím v Rakousku.
129 fotek, 2.10.2016, 220 zobrazení, 1 komentář | krajina, kultura, lidé, zábava
Na pradávné živobytí Sáharů, tedy dřevorubců, kteří se snažili kácením a zpracováním dřeva uživit v tvrdých podmínkách hornatého Horňácka, vzpomínali jejich potomci v Nové Lhotě.
45 fotek, 28.9.2016, 105 zobrazení, 1 komentář | události
OTROKOVICE - Do dvou konvojů byla rozdělena největší přeprava letecké techniky v historii České republiky s názvem Velký přelet. Z hlavního města republiky na Slovácko se vydaly tahače s částmi někdejšího vládního leteckého speciálu Tupolev TU-154M, jenž 23. února 1998 dopravil do Prahy zlatý hokejový tým z olympiády v Naganu. Přesun se realizoval bez jakékoliv uzavírky na celé trase Praha, Kunovice.
Po přesunu všech částí Naganského expresu však není ještě vyhráno. Návštěvníci Leteckého muzea v Kunovicích si jej vcelku budou moct prohlédnout nejdříve v roce 2018. Letadlo bude smontováno v areálu Slováckého aeroklubu Kunovice, kde je dostatečně velká betonová plocha pro možnosti jeho sestavování. V muzeu jej pak zájemci najdou poblíž firmy Evektor, nicméně jenom demontáž trvala rok a půl, přičemž dát díly zase dohromady je mnohdy složitější a těžší práce.
140 fotek, 28.9.2016, 59 zobrazení, 1 komentář | cestování, dokumenty, města
S litovelským pivovarem je neodmyslitelně svázán nejlepší český zápasník všech dob Gustav Frištenský. Měl za manželku dceru prvního litovelského sládka Josefa Elledera a v letech 1908 až 1917 s ní bydlel přímo v pivovaře. Na pivovarské zahradě také trénoval. Poté se manželé přestěhovali do vilky, která bezprostředně sousedila s pivovarem. Do litovelského pivovaru Frištenský často docházel a byl také jeho akcionářem.
http://tymonek.rajce.idnes.cz/Pivovar_Litovel_a_navstevnicke_centrum_s_muzeem_2015
62 fotek, 17.9.2016, 254 zobrazení, 1 komentář | kultura, lidé, zábava
Jožka Kubík (*9.4.1907 +8.2.1978) z Hrubé Vrbky se stal prvním Romem, který má svou hvězdu. Hvězdáři z Kleti po něm totiž před lety pojmenovali nově objevenou planetku. Jožka Kubík, primáš horňácké muziky, sice už bohužel nežije, ale jeho hvězda a horňácká muzika, které byl primášem, září dál.
Jan Ňorek III. (* 1893) hrál od dětství. Jako šestiletému chlapci mu vyrobil jeho otec malé housličky, které se daly ladit a tiše hrály. Ňorkova muzika z Hrubé Vrbky se dostala na znamenitou úroveň zvláště počátkem třicátých let, kdy si ji Vladimír Úlehla vybírá do filmu Mizející svět, který se jinak natáčel ve Velké. Ve 40. letech natočila část hudebního doprovodu k filmu Horňácká svaďba (1943), který se rovněž připravoval ve Velké, zejména však film Hody v Hrubé Vrbce (1944) a gramofonovou desku.
56 fotek, 17.9.2016, 196 zobrazení, 1 komentář | lidé, sport
100 fotek, 14.9.2016, 122 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města
Od 19. století bylo divoké údolí Moravské Sázavy vyhrazeno vlakům na trati Olomouc-Praha. Teprve před pár lety se železniční trasa narovnala a schovala do tunelů. Na původním drážním tělese vznikla cyklostezka, která vás přenese do ticha přírody Zábřežské vrchoviny.
O výstavbě trati spojující Prahu a Olomouc bylo rozhodnuto v roce 1842. Stavbou byli pověřeni inženýři Karel Keissler a Jan Perner. První vlaky, tažené lokomotivami Prag a Olmütz, začaly jezdit už v srpnu roku 1845. O dva roky později byl nad obcí Hoštejn odhalen zdaleka viditelný obelisk jako připomínka dokončení tohoto významného železničního spojení.
Až do třicátých let 20. století byl problematický úsek trati mezi Zábřehem a Krasíkovem jednokolejný. Vlaky tu byly zdržovány malými poloměry oblouků (při vykouknutí z okénka v zatáčce jste si mohli pohodlně prohlédnout celý vlak) a velkým množstvím mostů.
V letech 2004 až 2007 byl tento úsek mezinárodního železničního koridoru zásadně modernizován: byly vybudovány tři tunely o celkové délce 961 metrů, trať byla rozšířena a narovnána. Zkrátila se tak o téměř jeden kilometr a cestující tak ušetří několik minut.
Na tělese původní trati byly zachovány tři ocelové mosty a místo kolejových pražců byl položen asfalt pro cyklostezku. Dnes tu najdete i naučnou stezku s železniční tématikou a malý železniční skanzen, jehož největší atrakcí je parní lokomotiva Škoda CS 500.
Tři čáry na mapě, které se neustále protínají: tok Moravské Sázavy, která po tisíce let formovala zdejší hluboké lesnaté údolí, cyklostezka na historické trati inženýra Jana Pernera a současný železniční koridor s tunely, kudy moderní rychlíky projíždějí rychlostí 160 kilometrů v hodině.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter