Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

tymonek 

Josef Tymonek


reklama

45 fotek, včera, 60 zobrazení, 1 komentář | události
OTROKOVICE - Do dvou konvojů byla rozdělena největší přeprava letecké techniky v historii České republiky s názvem Velký přelet. Z hlavního města republiky na Slovácko se vydaly tahače s částmi někdejšího vládního leteckého speciálu Tupolev TU-154M, jenž 23. února 1998 dopravil do Prahy zlatý hokejový tým z olympiády v Naganu. Přesun se realizoval bez jakékoliv uzavírky na celé trase Praha, Kunovice.
Po přesunu všech částí Naganského expresu však není ještě vyhráno. Návštěvníci Leteckého muzea v Kunovicích si jej vcelku budou moct prohlédnout nejdříve v roce 2018. Letadlo bude smontováno v areálu Slováckého aeroklubu Kunovice, kde je dostatečně velká betonová plocha pro možnosti jeho sestavování. V muzeu jej pak zájemci najdou poblíž firmy Evektor, nicméně jenom demontáž trvala rok a půl, přičemž dát díly zase dohromady je mnohdy složitější a těžší práce.
140 fotek, včera, 34 zobrazení, 1 komentář | cestování, dokumenty, města
S litovelským pivovarem je neodmyslitelně svázán nejlepší český zápasník všech dob Gustav Frištenský. Měl za manželku dceru prvního litovelského sládka Josefa Elledera a v letech 1908 až 1917 s ní bydlel přímo v pivovaře. Na pivovarské zahradě také trénoval. Poté se manželé přestěhovali do vilky, která bezprostředně sousedila s pivovarem. Do litovelského pivovaru Frištenský často docházel a byl také jeho akcionářem.
http://tymonek.rajce.idnes.cz/Pivovar_Litovel_a_navstevnicke_centrum_s_muzeem_2015
62 fotek, 17.9.2016, 193 zobrazení, 1 komentář | kultura, lidé, zábava
Jožka Kubík (*9.4.1907 +8.2.1978) z Hrubé Vrbky se stal prvním Romem, který má svou hvězdu. Hvězdáři z Kleti po něm totiž před lety pojmenovali nově objevenou planetku. Jožka Kubík, primáš horňácké muziky, sice už bohužel nežije, ale jeho hvězda a horňácká muzika, které byl primášem, září dál.
Jan Ňorek III. (* 1893) hrál od dětství. Jako šestiletému chlapci mu vyrobil jeho otec malé housličky, které se daly ladit a tiše hrály. Ňorkova muzika z Hrubé Vrbky se dostala na znamenitou úroveň zvláště počátkem třicátých let, kdy si ji Vladimír Úlehla vybírá do filmu Mizející svět, který se jinak natáčel ve Velké. Ve 40. letech natočila část hudebního doprovodu k filmu Horňácká svaďba (1943), který se rovněž připravoval ve Velké, zejména však film Hody v Hrubé Vrbce (1944) a gramofonovou desku.
56 fotek, 17.9.2016, 132 zobrazení, 1 komentář | lidé, sport
100 fotek, 14.9.2016, 104 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina, města
Od 19. století bylo divoké údolí Moravské Sázavy vyhrazeno vlakům na trati Olomouc-Praha. Teprve před pár lety se železniční trasa narovnala a schovala do tunelů. Na původním drážním tělese vznikla cyklostezka, která vás přenese do ticha přírody Zábřežské vrchoviny.
O výstavbě trati spojující Prahu a Olomouc bylo rozhodnuto v roce 1842. Stavbou byli pověřeni inženýři Karel Keissler a Jan Perner. První vlaky, tažené lokomotivami Prag a Olmütz, začaly jezdit už v srpnu roku 1845. O dva roky později byl nad obcí Hoštejn odhalen zdaleka viditelný obelisk jako připomínka dokončení tohoto významného železničního spojení.
Až do třicátých let 20. století byl problematický úsek trati mezi Zábřehem a Krasíkovem jednokolejný. Vlaky tu byly zdržovány malými poloměry oblouků (při vykouknutí z okénka v zatáčce jste si mohli pohodlně prohlédnout celý vlak) a velkým množstvím mostů.
V letech 2004 až 2007 byl tento úsek mezinárodního železničního koridoru zásadně modernizován: byly vybudovány tři tunely o celkové délce 961 metrů, trať byla rozšířena a narovnána. Zkrátila se tak o téměř jeden kilometr a cestující tak ušetří několik minut.
Na tělese původní trati byly zachovány tři ocelové mosty a místo kolejových pražců byl položen asfalt pro cyklostezku. Dnes tu najdete i naučnou stezku s železniční tématikou a malý železniční skanzen, jehož největší atrakcí je parní lokomotiva Škoda CS 500.
Tři čáry na mapě, které se neustále protínají: tok Moravské Sázavy, která po tisíce let formovala zdejší hluboké lesnaté údolí, cyklostezka na historické trati inženýra Jana Pernera a současný železniční koridor s tunely, kudy moderní rychlíky projíždějí rychlostí 160 kilometrů v hodině.
177 fotek, letos v srpnu, 476 zobrazení, 2 komentáře | krajina, kultura, lidé, zábava
Jde o folklorní putování horňáckou krajinou s muzikou a písničkami k připomenutí Suchovské republiky. To byl spolek bohémů – literátů, malířů a jejich přátel, kteří působili na konci devatenáctého století v suchovské škole kolem učitele a literáta Matúše Beni a kteří se zasloužili o věhlas horňácké kultury v regionu i mimo něj. Členové spolku zvali na Horňácko významné osobnosti své doby a zachycovali tamní život a krajinu ve svých obrazech, literárních dílech či v písních. K republikánům patřil například spisovatel Otakar Bystřina, věhlasný malíř Joža Uprka, malíř a geodet Jan Hudeček, sběratel lidových písní Martin Zeman či právník František Odrážka a učitel Alois Fiala. Po stejných cestách, po jakých na Horňácku chodili i suchovští republikáni, se lidé vydali i letos s CM Velické Trnečky.
128 fotek, 13.8.2016, 243 zobrazení, 1 komentář | dokumenty, kultura, lidé
Tradice pochází ze starého horenského práva a odráží zbožnost našich předků. Po obřadu na vinohrad nesměl nikdo, kdo tam neměl co pohledávat. V minulosti byl tento zákaz tvrdě trestán. Pokud někdo vstoupil na cizí vinohrad, hrozilo mu utětí nohy, za utržení hroznů mohl nešťastník přijít o ruku, ale i o hlavu.
Zákon se nevztahoval na majitele a hotaře, kteří hlídali vinice před zloději a nálety špačků. Výjimka byla udělena jen nemocným lidem a těhotným ženám, ti si v horkém dni mohli utrhnout tři hrozny, popřípadě o ně vinaře požádat.
164 fotek, 30.7.2016, 405 zobrazení, přidat komentář | cestování, dokumenty, krajina
IV. LEGIONÁŘSKÝ MARŠ v oblasti bojů o Těšínsko v roce 1919 - pořádá Československá obec legionářská jednota Frýdek-Místek a Klub českých turistů Třinec.

Josef Šnejdárek (2. dubna 1875, Napajedla - 13. května 1945, Casablanca) byl český voják, armádní generál, francouzský legionář, účastník Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, zemský vojenský velitel v Košicích (1925-1932) a zemský vojenský velitel v Bratislavě (1932-1935).

V severní Africe sloužil velkou část života a také si tam našel svou ženu, dceru místního francouzského usedlíka Cathérine Constantien, se kterou se 4.6.1912 v Tunisku oženil. Během své kariéry prošel od hodnosti vojína až po nejvyšší hodnost armádního generála, sloužil v několika armádách, účastnil se mnohých bitev, kde byl minimálně 30krát raněn, byl nositelem mnoha vyznamenání a řádů marockých, tuniských, francouzských i československých (mezi nimi například rytířským křížem L´Ordre de la Légion d´honneur nebo Československým válečným křížem). Dne 13. 5. 1945 armádní generál Josef Šnejdárek po operaci v Casablance umírá. Jeho ostatky mohly být do rodinné hrobky v Napajedlích uloženy až po padesáti letech.

Mírové působení v armádě mu nejspíš nestačilo, během dovolené se v červnu 1896 přeplavil na Balkán a po boku turecké armády čelil útokům Řeků u Prevezzy. Tento incident však ukončil jeho působení v řadách c. a k. armády a ještě v říjnu byl na nátlak penzionován „na vlastní žádost“.
Opět zatoužil po dobrodružství a vydal se do světa. Projel severní Afriku, Rudé moře a pobřeží Guineje, kde se rozhodl vstoupit do francouzské cizinecké legie opět jako vojín (přestože byl již poručík). 24.1.1899 sloužil na belgických hranicích, kde předvedl své výborné vlastnosti a byl zařazen do elitní jednotky jízdních střelců. S tou se taky v roce 1900 dostal do boje na Sahaře, kde byl raněn. Po pěti letech v cizinecké legii, 17 taženích v jejich řadách, mnoha bojových zraněních a povýšení na četaře se rozhodl dále zůstat v řadách francouzské armády a získal francouzské občanství.

Legie je tvrdost a ležérnost. Musíš umět dobře střílet, musíš vydržet pochody, nesmíš zabít dítě, zradit kamaráda, nedodržet slovo a utéct z boje, na víc se tě nikdo neptá.
Já jsem voják a rváč. Rváč a voják patří na frontu. Když fronta nejde za mnou, musím za ní.

Když roku 1914 vypukla první světová válka, působil nadporučík Šnejdárek u náhradního praporu, kde cvičil nováčky, ale brzy se přihlásil sám na frontu. Velel jedné rotě v rámci 1. marocké divize, kde sloužila také česká Rota Nazdar. 1915 byl raněn a stažen z fronty. Poté byl odeslán zpět do severní Afriky, kde cvičil nováčky. Na frontu se vrátil opět v srpnu 1917, ale již 17.11.1917 byl jmenován přiděleným důstojníkem u Národní rady československé v Paříži, kde působil jako prostředník mezi francouzskou vládou a zástupci československého odboje.

Myšlenkou samostatného Československa byl nadšen a přímo se účastnil tvorby čs. legií ve Francii i náboru čs. dobrovolníků. Po skončení války se podílel na organizaci návratu čs. legií zpět domů – do nově vzniklého Československa.

Po obsazení Těšínska polskou armádou roku 1919 se Šnejdárek stal osobou, která měla Těšínsko zachránit. Srdcem byl vždy Čechem a proto nerespektoval přání Francie a s čs. armádou začal hájit zájmy své vlasti. Nejprve vyzval polského velitele Latinika k vyklizení celého obsazeného území. Po tomto ultimátu začal pochod vojsk na Těšín. Nezkušené polské vojsko se po postupu několika československých praporů začalo stahovat k Visle. Během této války pod jeho velením padlo 44 našich legionářů, ale polská armáda byla zatlačena až ke Skočovu, který podplukovník hodlal také obsadit. Jen jediný den chyběl našemu vojsku k dosáhnutí Visly a tím i obsazení těšínského knížectví. V tom mu však zabránila Dohoda (Trojdohoda – spojenectví Ruska, Francie a Velké Británie).

Roku 1919 začaly boje na jižním Slovensku, kde naši republiku napadaly četné maďarské jednotky a podplukovník Šnejdárek se svými vojenskými zkušenostmi byl vyslán jako velitel obrany. Tamní československé jednotky byly v oslabení a odolávaly přesile Maďarů, proto byla posila v podobě podplukovníka Šnejdárka velkým přínosem, hlavně kvůli demoralizaci, která panovala v řadách vojáků i důstojníků (říká se, že do zbabělých a utíkajících vojáků dokonce sám střílel). Jisté je, že z těchto demoralizovaných obranných jednotek udělal silnou a rozhodnou útočnou armádu, která zpět osvobodila Bánskou Štiavnici a zahnala původně útočné maďarské bolševiky zpět do Levic.

Levicový duch zachvátil i pražskou vojenskou posádku. Proto byl do čela Velké Prahy postaven právě Šnejdárek a energetickým postupem zavedl pořádek. V roce 1920 mu byla propůjčena generálská hodnost. Poté působil jako velitel pěší divize v Trnavě, pak pěší divize v Olomouci a roku 1924 divize košické.

V době ohrožení republiky hitlerovským Německem se opět hlásil do služby. Po Mnichovu byl postaven do čela paramilitárních Národních střeleckých gard. Po okupaci odešel do Francie. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému odboji. Jako vojákovi s nejvyšší hodností by mu měla být svěřena významná funkce, což mladší generace nerespektovala. Pád Francie donutil generála k odchodu do severní Afriky. Dne 13. května 1945 generál Josef Šnejdárek umírá.

Armádní generál Josef Šnejdárek má na Těšínsku pomníček
V předvečer státního svátku, 94. výročí vzniku samostatného československého státu, byl 27. října 2012 slavnostně odhalen pomníček legionáři, skvělému vojevůdci a vlastenci armádnímu generálovi Josefu Šnejdárkovi na vrcholu hory Polední v katastru Bystřice nad Olší. V základech je umístěn valoun s platinovou konkrecí, který byl dovezen z Jihoafrické republiky jako připomínka toho, že Josef Šnejdárek zemřel v Africe daleko od domova. Na godulském pískovci je umístěn portrét gen. Josefa Šnejdárka a nápis. Přes nepřízeň počasí se uskutečnil důstojný akt odhalení pomníčku zhotoveného z bloku godulského pískovce karpatského typu, vážícího přes tunu, který má připomínat současným i budoucím generacím tuto významnou osobnost, která se zasloužila o Československo. Proti vztyčení tohoto obelisku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Vedle pomníčku byly položeny základy budoucí mohyly a každý, kdo toto místo navštíví, zde může položit kámen na důkaz úcty všem vojákům Československé armády, kteří pod velením generála Josefa Šnejdárka v bojích o hranice Československé republiky na Těšínsku padli. Nezapomeneme!
477 fotek, léto, 478 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé
160 fotek, letos v červenci, 84 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
285 fotek, 3.7.2016, 1 570 zobrazení, 2 komentáře | dokumenty, události
150. výročí bitvy u Hradce Králové, která změnila Evropu.
České země se staly v roce 1866 hlavním bojištěm prusko-rakouské války. Největší bitva jaká se kdy odehrála na českém území. (436 000 vojáků). Jen pro zajímavost, jak v bitvě u Slavkova roku 1805, tak při Dukelské operaci za 2. světové války, bojovalo o polovinu míň vojáků. Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).
Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19. století získávalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17. června 1866 válku.
Hlavním a rozhodujícím střetem byla bitva u Hradce Králové (3.7.1866), v níž rakouská armáda utrpěla zdrcující porážku. Poté, co bylo Rakousko v této bitvě poraženo, bylo o výsledku války rozhodnuto a následující bitvy už byly pouze snahou Rakouska o to, aby porážka v této válce nebyla zdrcující.
Často se uvádí, že bitvu vyhrála moderní výzbroj pruské pěchoty, totiž pušky jehlovky nabíjené zezadu. Rakouské pušky měly ale delší dostřel a větší přesnost, takže neúspěch Rakouska lze přičíst na vrub spíše špatné taktice boje zblízka, tzv. na bodáky, než špatné výzbroji.
Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně - 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší - 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.
Snad mají možnost vidět, jak se na jejich utrpení nezapomíná.
160 fotek, letos v červnu, 110 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města, příroda
72 fotek, letos v červnu, 62 zobrazení, přidat komentář | práce, vesnice, bydlení
Možná jen ti nejstarší z nás si ještě pamatují, jak se dříve žilo na hanácké vesnici. V Rymicích máte jedinečnou příležitost ponořit se do atmosféry dávno zašlých časů. Prohlédnete si autentické doškové chaloupky, dozvíte se o životě a práci našich předků. Navštívit můžete i kovárnu, sedlářskou dílnu, větrný mlýn nebo expozici o větrném mlynářství na tvrzi, kterou vlastnil slavný Albrecht z Valdštejna.

Dne 20. dubna 1827 požádala obec Velké Těšany vrchnostenský úřad v Kroměříži o povolení vystavět v blízkosti obce větrný mlýn, jenž by usnadnil obyvatelům zásobování moukou v případě, že nastanou "špatné" cesty. Těšanský rychtář se za obec zavázal platit ročně 5 zlatých do důchodu panství, s čímž kancléř kroměřížského panství souhlasil a doporučil nejvyššímu hofmistru arcibiskupských statků v Olomouci požadované povolení k stavbě mlýna udělit. Povolení bylo uděleno 1. května 1827.

" Na Velké Těšany mám smutné vzpomínky. Měla jsem tam kamarádku, která měla výhled z domu na ten mlýn a umřela v 35 letech. Chvíli rozvedená, kdy jí manžel utekl za jinou, dvě dospívající dcery. Šla na operaci do Prahy a už se nevrátila. Je to pěkná dědinka."
82 fotek, 18.6.2016, 1 441 zobrazení, 2 komentáře | krajina, kultura, lidé, práce
538 fotek, 5.6.2016, 135 zobrazení, 7 komentářů | cestování, krajina, příroda
Pozvánka do kraje trampů, vodáků, tuláků, knížat i králů.
77 fotek, 6.5.2016, 100 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina
Nově vybudovaná cyklostezka vznikla na místě lokální železniční trati č. 302, která byla zrušena v roce 2005. S budováním cyklostezky se začalo 15. srpna 2011. Železniční trať měřila 12 km a vedla z Nezamyslic místního nádraží přes železniční zastávky v Těšicích,Tištíně, Koválovicích - Osičanech, Pasklicích a Uhřicích u Kroměříže do Morkovic. Cyklostezka je kratší než původní železniční trať, měří 11,6 km. Nezačíná na místním nádraží v Nezamyslicích, ale 400 m před nádražím, kam dovede asfaltová komunikace od železničního podjezdu v Dřevnovicích. Cyklostezka vede po katastrech sedmi obcí a propojuje Olomoucký a Zlínský kraj. Asfaltový povrch 2 m široké obousměrné cyklostezky nabízí bezpečné svezení jak cyklistům, tak on-line bruslařům.
113 fotek, jaro, 363 zobrazení, 1 komentář | architektura, kultura, události, zábava
Park Ruchus v Uherském Hradišti. Expozice Muzea v přírodě tvoří zemědělská usedlost z Boršic a dům s doškovou střechou z Veletin. V jejich blízkosti stojí další dvě expozice v podobě stodoly z Břestku a vinohohradského domu z Tučap.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter