Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

177 fotek, letos v srpnu, 417 zobrazení, 2 komentáře | krajina, kultura, lidé, zábava
Jde o folklorní putování horňáckou krajinou s muzikou a písničkami k připomenutí Suchovské republiky. To byl spolek bohémů – literátů, malířů a jejich přátel, kteří působili na konci devatenáctého století v suchovské škole kolem učitele a literáta Matúše Beni a kteří se zasloužili o věhlas horňácké kultury v regionu i mimo něj. Členové spolku zvali na Horňácko významné osobnosti své doby a zachycovali tamní život a krajinu ve svých obrazech, literárních dílech či v písních. K republikánům patřil například spisovatel Otakar Bystřina, věhlasný malíř Joža Uprka, malíř a geodet Jan Hudeček, sběratel lidových písní Martin Zeman či právník František Odrážka a učitel Alois Fiala. Po stejných cestách, po jakých na Horňácku chodili i suchovští republikáni, se lidé vydali i letos s CM Velické Trnečky.
128 fotek, 13.8.2016, 219 zobrazení, 1 komentář | dokumenty, kultura, lidé
Tradice pochází ze starého horenského práva a odráží zbožnost našich předků. Po obřadu na vinohrad nesměl nikdo, kdo tam neměl co pohledávat. V minulosti byl tento zákaz tvrdě trestán. Pokud někdo vstoupil na cizí vinohrad, hrozilo mu utětí nohy, za utržení hroznů mohl nešťastník přijít o ruku, ale i o hlavu.
Zákon se nevztahoval na majitele a hotaře, kteří hlídali vinice před zloději a nálety špačků. Výjimka byla udělena jen nemocným lidem a těhotným ženám, ti si v horkém dni mohli utrhnout tři hrozny, popřípadě o ně vinaře požádat.
164 fotek, 30.7.2016, 364 zobrazení, přidat komentář | cestování, dokumenty, krajina
IV. LEGIONÁŘSKÝ MARŠ v oblasti bojů o Těšínsko v roce 1919 - pořádá Československá obec legionářská jednota Frýdek-Místek a Klub českých turistů Třinec.

Josef Šnejdárek (2. dubna 1875, Napajedla - 13. května 1945, Casablanca) byl český voják, armádní generál, francouzský legionář, účastník Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, zemský vojenský velitel v Košicích (1925-1932) a zemský vojenský velitel v Bratislavě (1932-1935).

V severní Africe sloužil velkou část života a také si tam našel svou ženu, dceru místního francouzského usedlíka Cathérine Constantien, se kterou se 4.6.1912 v Tunisku oženil. Během své kariéry prošel od hodnosti vojína až po nejvyšší hodnost armádního generála, sloužil v několika armádách, účastnil se mnohých bitev, kde byl minimálně 30krát raněn, byl nositelem mnoha vyznamenání a řádů marockých, tuniských, francouzských i československých (mezi nimi například rytířským křížem L´Ordre de la Légion d´honneur nebo Československým válečným křížem). Dne 13. 5. 1945 armádní generál Josef Šnejdárek po operaci v Casablance umírá. Jeho ostatky mohly být do rodinné hrobky v Napajedlích uloženy až po padesáti letech.

Mírové působení v armádě mu nejspíš nestačilo, během dovolené se v červnu 1896 přeplavil na Balkán a po boku turecké armády čelil útokům Řeků u Prevezzy. Tento incident však ukončil jeho působení v řadách c. a k. armády a ještě v říjnu byl na nátlak penzionován „na vlastní žádost“.
Opět zatoužil po dobrodružství a vydal se do světa. Projel severní Afriku, Rudé moře a pobřeží Guineje, kde se rozhodl vstoupit do francouzské cizinecké legie opět jako vojín (přestože byl již poručík). 24.1.1899 sloužil na belgických hranicích, kde předvedl své výborné vlastnosti a byl zařazen do elitní jednotky jízdních střelců. S tou se taky v roce 1900 dostal do boje na Sahaře, kde byl raněn. Po pěti letech v cizinecké legii, 17 taženích v jejich řadách, mnoha bojových zraněních a povýšení na četaře se rozhodl dále zůstat v řadách francouzské armády a získal francouzské občanství.

Legie je tvrdost a ležérnost. Musíš umět dobře střílet, musíš vydržet pochody, nesmíš zabít dítě, zradit kamaráda, nedodržet slovo a utéct z boje, na víc se tě nikdo neptá.
Já jsem voják a rváč. Rváč a voják patří na frontu. Když fronta nejde za mnou, musím za ní.

Když roku 1914 vypukla první světová válka, působil nadporučík Šnejdárek u náhradního praporu, kde cvičil nováčky, ale brzy se přihlásil sám na frontu. Velel jedné rotě v rámci 1. marocké divize, kde sloužila také česká Rota Nazdar. 1915 byl raněn a stažen z fronty. Poté byl odeslán zpět do severní Afriky, kde cvičil nováčky. Na frontu se vrátil opět v srpnu 1917, ale již 17.11.1917 byl jmenován přiděleným důstojníkem u Národní rady československé v Paříži, kde působil jako prostředník mezi francouzskou vládou a zástupci československého odboje.

Myšlenkou samostatného Československa byl nadšen a přímo se účastnil tvorby čs. legií ve Francii i náboru čs. dobrovolníků. Po skončení války se podílel na organizaci návratu čs. legií zpět domů – do nově vzniklého Československa.

Po obsazení Těšínska polskou armádou roku 1919 se Šnejdárek stal osobou, která měla Těšínsko zachránit. Srdcem byl vždy Čechem a proto nerespektoval přání Francie a s čs. armádou začal hájit zájmy své vlasti. Nejprve vyzval polského velitele Latinika k vyklizení celého obsazeného území. Po tomto ultimátu začal pochod vojsk na Těšín. Nezkušené polské vojsko se po postupu několika československých praporů začalo stahovat k Visle. Během této války pod jeho velením padlo 44 našich legionářů, ale polská armáda byla zatlačena až ke Skočovu, který podplukovník hodlal také obsadit. Jen jediný den chyběl našemu vojsku k dosáhnutí Visly a tím i obsazení těšínského knížectví. V tom mu však zabránila Dohoda (Trojdohoda – spojenectví Ruska, Francie a Velké Británie).

Roku 1919 začaly boje na jižním Slovensku, kde naši republiku napadaly četné maďarské jednotky a podplukovník Šnejdárek se svými vojenskými zkušenostmi byl vyslán jako velitel obrany. Tamní československé jednotky byly v oslabení a odolávaly přesile Maďarů, proto byla posila v podobě podplukovníka Šnejdárka velkým přínosem, hlavně kvůli demoralizaci, která panovala v řadách vojáků i důstojníků (říká se, že do zbabělých a utíkajících vojáků dokonce sám střílel). Jisté je, že z těchto demoralizovaných obranných jednotek udělal silnou a rozhodnou útočnou armádu, která zpět osvobodila Bánskou Štiavnici a zahnala původně útočné maďarské bolševiky zpět do Levic.

Levicový duch zachvátil i pražskou vojenskou posádku. Proto byl do čela Velké Prahy postaven právě Šnejdárek a energetickým postupem zavedl pořádek. V roce 1920 mu byla propůjčena generálská hodnost. Poté působil jako velitel pěší divize v Trnavě, pak pěší divize v Olomouci a roku 1924 divize košické.

V době ohrožení republiky hitlerovským Německem se opět hlásil do služby. Po Mnichovu byl postaven do čela paramilitárních Národních střeleckých gard. Po okupaci odešel do Francie. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému odboji. Jako vojákovi s nejvyšší hodností by mu měla být svěřena významná funkce, což mladší generace nerespektovala. Pád Francie donutil generála k odchodu do severní Afriky. Dne 13. května 1945 generál Josef Šnejdárek umírá.

Armádní generál Josef Šnejdárek má na Těšínsku pomníček
V předvečer státního svátku, 94. výročí vzniku samostatného československého státu, byl 27. října 2012 slavnostně odhalen pomníček legionáři, skvělému vojevůdci a vlastenci armádnímu generálovi Josefu Šnejdárkovi na vrcholu hory Polední v katastru Bystřice nad Olší. V základech je umístěn valoun s platinovou konkrecí, který byl dovezen z Jihoafrické republiky jako připomínka toho, že Josef Šnejdárek zemřel v Africe daleko od domova. Na godulském pískovci je umístěn portrét gen. Josefa Šnejdárka a nápis. Přes nepřízeň počasí se uskutečnil důstojný akt odhalení pomníčku zhotoveného z bloku godulského pískovce karpatského typu, vážícího přes tunu, který má připomínat současným i budoucím generacím tuto významnou osobnost, která se zasloužila o Československo. Proti vztyčení tohoto obelisku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Vedle pomníčku byly položeny základy budoucí mohyly a každý, kdo toto místo navštíví, zde může položit kámen na důkaz úcty všem vojákům Československé armády, kteří pod velením generála Josefa Šnejdárka v bojích o hranice Československé republiky na Těšínsku padli. Nezapomeneme!
477 fotek, léto, 453 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé
160 fotek, letos v červenci, 80 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
285 fotek, 3.7.2016, 1 525 zobrazení, 2 komentáře | dokumenty, události
150. výročí bitvy u Hradce Králové, která změnila Evropu.
České země se staly v roce 1866 hlavním bojištěm prusko-rakouské války. Největší bitva jaká se kdy odehrála na českém území. (436 000 vojáků). Jen pro zajímavost, jak v bitvě u Slavkova roku 1805, tak při Dukelské operaci za 2. světové války, bojovalo o polovinu míň vojáků. Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).
Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19. století získávalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17. června 1866 válku.
Hlavním a rozhodujícím střetem byla bitva u Hradce Králové (3.7.1866), v níž rakouská armáda utrpěla zdrcující porážku. Poté, co bylo Rakousko v této bitvě poraženo, bylo o výsledku války rozhodnuto a následující bitvy už byly pouze snahou Rakouska o to, aby porážka v této válce nebyla zdrcující.
Často se uvádí, že bitvu vyhrála moderní výzbroj pruské pěchoty, totiž pušky jehlovky nabíjené zezadu. Rakouské pušky měly ale delší dostřel a větší přesnost, takže neúspěch Rakouska lze přičíst na vrub spíše špatné taktice boje zblízka, tzv. na bodáky, než špatné výzbroji.
Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně - 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší - 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.
Snad mají možnost vidět, jak se na jejich utrpení nezapomíná.
160 fotek, letos v červnu, 105 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města, příroda
72 fotek, letos v červnu, 56 zobrazení, přidat komentář | práce, vesnice, bydlení
Možná jen ti nejstarší z nás si ještě pamatují, jak se dříve žilo na hanácké vesnici. V Rymicích máte jedinečnou příležitost ponořit se do atmosféry dávno zašlých časů. Prohlédnete si autentické doškové chaloupky, dozvíte se o životě a práci našich předků. Navštívit můžete i kovárnu, sedlářskou dílnu, větrný mlýn nebo expozici o větrném mlynářství na tvrzi, kterou vlastnil slavný Albrecht z Valdštejna.

Dne 20. dubna 1827 požádala obec Velké Těšany vrchnostenský úřad v Kroměříži o povolení vystavět v blízkosti obce větrný mlýn, jenž by usnadnil obyvatelům zásobování moukou v případě, že nastanou "špatné" cesty. Těšanský rychtář se za obec zavázal platit ročně 5 zlatých do důchodu panství, s čímž kancléř kroměřížského panství souhlasil a doporučil nejvyššímu hofmistru arcibiskupských statků v Olomouci požadované povolení k stavbě mlýna udělit. Povolení bylo uděleno 1. května 1827.

" Na Velké Těšany mám smutné vzpomínky. Měla jsem tam kamarádku, která měla výhled z domu na ten mlýn a umřela v 35 letech. Chvíli rozvedená, kdy jí manžel utekl za jinou, dvě dospívající dcery. Šla na operaci do Prahy a už se nevrátila. Je to pěkná dědinka."
82 fotek, 18.6.2016, 1 398 zobrazení, 2 komentáře | krajina, kultura, lidé, práce
538 fotek, 5.6.2016, 131 zobrazení, 7 komentářů | cestování, krajina, příroda
Pozvánka do kraje trampů, vodáků, tuláků, knížat i králů.
77 fotek, 6.5.2016, 89 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina
Nově vybudovaná cyklostezka vznikla na místě lokální železniční trati č. 302, která byla zrušena v roce 2005. S budováním cyklostezky se začalo 15. srpna 2011. Železniční trať měřila 12 km a vedla z Nezamyslic místního nádraží přes železniční zastávky v Těšicích,Tištíně, Koválovicích - Osičanech, Pasklicích a Uhřicích u Kroměříže do Morkovic. Cyklostezka je kratší než původní železniční trať, měří 11,6 km. Nezačíná na místním nádraží v Nezamyslicích, ale 400 m před nádražím, kam dovede asfaltová komunikace od železničního podjezdu v Dřevnovicích. Cyklostezka vede po katastrech sedmi obcí a propojuje Olomoucký a Zlínský kraj. Asfaltový povrch 2 m široké obousměrné cyklostezky nabízí bezpečné svezení jak cyklistům, tak on-line bruslařům.
113 fotek, jaro, 354 zobrazení, 1 komentář | architektura, kultura, události, zábava
Park Ruchus v Uherském Hradišti. Expozice Muzea v přírodě tvoří zemědělská usedlost z Boršic a dům s doškovou střechou z Veletin. V jejich blízkosti stojí další dvě expozice v podobě stodoly z Břestku a vinohohradského domu z Tučap.
155 fotek, 22.4.2016, 191 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, města
Není v České republice mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou a nevšední krajinou jako Pálava s jejími bělostnými skalami, jarními mozaikami rozkvetlých stepí, vinohrady, teplomilnou doubravu Milovického lesa a se zbytkem podpálavských luhů s letitými duby na břehu slepého ramene Dyje. Chráněná krajinná oblast Pálava slaví v letošním roce čtyřicáté výročí svého vzniku.
63 fotek, 2.4.2016, 76 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Lačnovské šafrány. Okolí valašské obce Lačnov je vyhledávanou botanickou perlou především na jaře, kdy rozkvétají zdejší šafránové louky. Šafrán bělokvětý se v České republice vyskytuje jen na několika místech a nejhojněji právě zde. Obec Lačnov byla kvůli ochraně šafránu vyhlášena už v roce 1948 přírodní památkou.
Z návsi jsou dostupné nedaleké Lačnovské skály. Na skály v letech 1923-28 chodíval také Josef Valčík, spoluaktér atentátu na R. Heyndricha, který v té době sloužil u sedláka v Lačnově a navštěvoval zdejší školu. Lačnovské skály jsou od čtyřicátých let minulého století nerozlučně spojeny vývojem trampského hnutí na Valašsku. Jejich odloučenost od okolního světa (turistická značka zde vede teprve několik let) vyhovovala té části trampů, jejichž názorové smýšlení a jednání bylo v rozporu se zaměřením tehdejšího režimu, ať se jednalo o fašistické okupanty nebo komunisty. Je málo známo, že značná část předválečných trampů bojovala za občanské války ve Španělsku, za 2. světové války pak v zahraničních armádách nebo v partyzánských oddílech.
1 fotka, 24.3.2016, 53 zobrazení, přidat komentář
278 fotek, 11.2.2016, 225 zobrazení, 1 komentář | kultura, lidé, zábava
414 fotek, letos v únoru, 1 106 zobrazení, 2 komentáře | děti, kultura, lidé, zábava

Komentáře

nebo přihlásit

Rajce.net je největší česká sociální síť,
zaměřená na sdílení fotografií a videí.



Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih 
i jiných fotoproduktů.