Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 14.1.2016
  • 18 364 zobrazení
  • 10
  • 2424
Slovácký rok je národopisná slavnost pořádaná v Kyjově od roku 1921 a patří mezi nejstarší folklorní festivaly v České republice. Od roku 1971 se opakuje po čtyřech letech, zpravidla trvá tři dny. Jednotlivé obce slováckého Kyjovska zde představují své lidové kroje a zvyky – jízdu králů (Skoronice), stavění máje (Bukovany) apod. Probíhá také přehlídka dechových a cimbálových kapel, taneční zábavy, jarmark, výstavy, přehlídka dětských souborů, krojovaný průvod aj. Festival probíhá po celém městě (náměstí, park, ulice, muzeum, stadion, letní kino...). Běžně zde účinkuje přes 3 000 lidí.
Na rozdíl od jiných tradičních folklorních slavností v okolí Slovácký rok nevychází z žádné náboženské tradice nebo svátku patrona obce. Členové Sokola a Národních jednot chtěli původně ukázat všechny místní lidové zvyky tak, jak probíhají během celého roku na Slovácku a probudit zájem o slovácké kroje, které se tehdy už značně vytrácely z běžného života. Dodnes tak přispívá k udržování lidových tradic na Slovácku. Jde o slavnosti pouze kyjovského Dolňácka.
Poprvé byl Slovácký rok uspořádán 14. a 15. srpna 1921 na počest 50. výročí založení místního Sokola. První den se nesl v duchu sokolských oslav. Župních cvičení se zúčastnily sokolské soubory z Francie, Jugoslávie a USA. Druhý den dopoledne sokolská jednota z Vlčnova předvedla Jízdu králů. Odpoledne prošel městem krojovaný průvod a pak na cvičišti u sokolovny byly předvedeny lidové zvyky: Dožínky (obce Ježov, Kelčany, Žádovice), zahájení hodů (Lanžhot), věnec (Bukovany, Sobůlky), stínání berana (Bohuslavice), mlácení kačera (Boršov, Nětčice), šlahačka (Vlkoš), svatba (Milotice, Šardice) a kácení máje (Svatobořice). Slavnosti doplňovala velká národopisná výstava, divadelní představení dramatu Maryša Aloise a Viléma Mrštíků a krojovaná Jízda králů. K popularizaci slavností přispělo i jejich filmování a následné promítání v Evropě i USA. Odhaduje se, že slavnosti zhlédlo až 30 000 návštěvníků. Přítomni byli i někteří zahraniční novináři a spisovatelé.
Pro příznivé ohlasy byl Slovácký rok opakován hned 4. a 5. června 1922, pak 5. a 6. června 1927, 28. a 29. června 1931. Další slavnosti byly plánovány na rok 1939, ovšem kvůli nepříznivé politické situaci nakonec zrušeny. Po pětadvacetileté přestávce se Slovácký rok znovu konal 23. a 24. června 1956, 18. srpna 1957, 1961 a 1971. V tomto roce bylo rozhodnuto o pořádání Slováckého roku pravidelně každé čtyři roky.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • srpen 2015
  • 10 494 zobrazení
  • 10
  • 77
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červen 2012 až únor 2015
  • 3 634 zobrazení
  • 4
  • 44
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 10.12.2017
  • 3 174 zobrazení
  • 6
  • 66
V Polešovicích veselo bylo, je a bude.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 18.6.2017
  • 3 122 zobrazení
  • 8
  • 44
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • prosinec 2008 až únor 2015
  • 2 368 zobrazení
  • 5
  • 22
150. výročí bitvy u Hradce Králové, která změnila Evropu.
České země se staly v roce 1866 hlavním bojištěm prusko-rakouské války. Největší bitva jaká se kdy odehrála na českém území. (436 000 vojáků). Jen pro zajímavost, jak v bitvě u Slavkova roku 1805, tak při Dukelské operaci za 2. světové války, bojovalo o polovinu míň vojáků. Současně jde o druhou největší bitvu 19. století (po bitvě Tří císařů u Lipska, zvané též Bitva národů, 1813 – 470 000 vojáků).
Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19. století získávalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17. června 1866 válku.
Hlavním a rozhodujícím střetem byla bitva u Hradce Králové (3.7.1866), v níž rakouská armáda utrpěla zdrcující porážku. Poté, co bylo Rakousko v této bitvě poraženo, bylo o výsledku války rozhodnuto a následující bitvy už byly pouze snahou Rakouska o to, aby porážka v této válce nebyla zdrcující.
Často se uvádí, že bitvu vyhrála moderní výzbroj pruské pěchoty, totiž pušky jehlovky nabíjené zezadu. Rakouské pušky měly ale delší dostřel a větší přesnost, takže neúspěch Rakouska lze přičíst na vrub spíše špatné taktice boje zblízka, tzv. na bodáky, než špatné výzbroji.
Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně - 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22000 zajatých vojáků, 6000 koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor ztratil 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší - 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.
Snad mají možnost vidět, jak se na jejich utrpení nezapomíná.
Kategorie: dokumentyudálosti
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 3.7.2016
  • 1 921 zobrazení
  • 7
  • 22
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 18.6.2016
  • 1 813 zobrazení
  • 5
  • 22
Kategorie: kulturalidé
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2015
  • 1 638 zobrazení
  • 2
  • 00
Svatba byla a dodnes nepochybně je jeden ze základních milníků lidského života. Ve slovácké lidové tradici s ní bylo spojeno množství poměrně závazných zvyků, obyčejů a obřadů spojujících prvky hmotné kultury, věrské představy a v neposlední řadě písňový i slovesný folkloru. Některé elementy, které se nám dochovaly až do současnosti, mají základ ještě v dávných dobách předkřesťanských, další se přidávaly postupem času. Právě při svatbě vedle sebe dlouho žila křesťanská a pohanská tradice, které se vzájemně prolínaly a obohacovaly.
Hlavními postavou svatby byla vždy nevěsta, jejíž osobě byla věnována největší pozornost. Ve svatební den oblékala obřadní kroj s bohatě zdobeným věncem, který měla na hlavě naposled ve svém životě – poté už jí jeho nošení nepříslušelo. Také ženich v den svatby odkládal kohoutí pera (kosárky) z klobouku, aby byl na první pohled patrný jeho rodinný stav. Všichni svatební hosté byli vždy pečlivě ustrojeni do nejlepšího oblečení, jakým disponovali.
Na svatbách se nikdy nešetřilo a měla být všeho hojnost – zúčastňovali se totiž nejen pozvaní hosté, jako je tomu dnes, ale událost měla velký význam pro celé vesnické společenství. Ke svatebnímu veselí, které se nezřídka odehrávalo ve stodole na mlatě nebo v hospodě, přicházeli hosté z celé vesnice. Svatební zvyky a obyčeje, žertovné tance a hry nezřídka skrývaly magickou plodnostní sílu, která měla svatební páru zajistit prosperitu a soulad v následném společném životě. Soubor svatebního zvykosloví provázely okamžiky nejen radostné a veselé (tance, zpěvy, hry), ale také velmi dojemné až smutné (čepení nevěsty, odchod ze společenství chasy, jejž byla výhradně doménou svobodných).
Pořad Já sa budu vydávati chtěl přiblížit návštěvníkům svatební den na slováckém Veselsku v podobě, jakou měl zhruba před sto lety: od obřadního oblékání nevěsty, odprošování rodičů přes svatební průvod, zatahování, svatební hry, házení do koláče až k čepení nevěsty, které bývalo vrcholem svatebního obřadu. V jednotlivých objektech areálu staveb z Horňácka probíhaly svatební přípravy – žehlení a vyšívání krojů a zhotovování svatebních pokrmů.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 25.6.2017
  • 1 480 zobrazení
  • 7
  • 1111
Čabajská klobása nebo čabajka (maďarsky Csabai kolbász) je uzenina typická pro maďarskou kuchyni. Vyznačuje se sytě červenou barvou a specifickou ostrou chutí. Začali ji vyrábět v 18. století slovenští přistěhovalci ve městě Békéscsaba a okolí (zvláště vynikl po roce 1858 výrobek jatek ve městě Gyula, takže se někdy používá pro čabajku také označení Gyulai). Vyrábí se z vepřového (dvě třetiny libového a třetina bůčku), pokud možno plemene mangalica, které se naloží do soli a cukru a nechá v chladu několik dní marinovat. Pak se pomele a dochutí mletou paprikou (půl sladké a půl pálivé), česnekem a kmínem. Důležité je, že do pravé čabajky nepatří žádný pepř! Směs se dobře upěchuje do přírodních střívek a vyudí studeným kouřem z dřeva ovocných stromů. Čabajka má být dlouhá nejméně 20 cm a tak suchá, aby šla lámat rukou. Tradičně se převazuje stuhou v podobě maďarské trikolóry. Konzumuje se zastudena s chlebem a červeným vínem nebo se používá k dochucení masitých pokrmů, např. různých závitků. Evropská unie udělila výrobku certifikát PGI (chráněné zeměpisné označení). Každý rok v říjnu se na počest čabajky koná v Békéscsabě klobásový festival. Výrazem „Čabajka“ se slangově označovaly autobusy Ikarus 280.
Soutěže se účastnilo cca 1100 pětičlenných družstev. Za startovné 3500 Kč obdrží 10 kg masa a 20 m střev. Česká republika byla v soutěži zastoupena souborem Vonica 80 ze Zlína a družstvem z Nové Lhoty.
Mangalica neboli "prase s vlnou" je plemeno pocházející z Velké uherské nížiny. Bylo vyšlechtěno roku 1833 zkřížením plemene z Bakoňského lesa (kdysi i v Čechách populární bagoun) s polodivokými prasaty z Šumadije. Jméno vytvořil Vuk Stefanović Karadžić spojením starogermánského výrazu mangh ("kříženec") se slovanskou ženskou koncovkou -ica. Plemeno se vyznačuje dlouhou vlnitou srstí plavé až černé barvy, která mu umožňuje pást se venku i v tuhé zimě - tím dosahuje přirozeného přírůstku sádla, jež obsahuje velké množství tzv. dobrého cholesterolu. Tradiční maďarské speciality jako uherák nebo čabajka se podle originální receptury vyrábějí právě z masa mangalice. Po druhé světové válce chování plemene upadlo, protože má vysoké nároky na stravu a ve vrhu bývá maximálně osm selátek. V poslední době je však maso vyhledáváno labužníky pro svoji šťavnatost. Maďarsko ročně vyprodukuje 60 000 kusů mangalice.
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • říjen 2016
  • 1 432 zobrazení
  • 8
  • 5757
Hody ve Velkých Bílovicích vrcholí v pondělí slavnostní zaváďkou, obřadním tancem hanácko-slováckého regionu. Zaváďku začíná první stárek, vyjde z řady chlapců, za huseňákem má naskládané cigarety a viržinky, jednu z nich drží zapálenou v ruce. Kouření viržinky je znak dospělosti. Část mužáků shromážděných v muzikantské búdě zpívá tradiční bílovické zaváďkové písně: Ten bilovský zámek; Súdili se, súdili; Orala, orala; Páni muzikanti; Dívča ze dvorečka a další. Stárek za zpěvu těchto písní pomalu obtanči celé kolo, přitom se třikrát zastaví, otočí se k chlapcům, pozvedne huseňák a zvolá: „Veselo, chaso!“ Chlapci odpovídají veselým výskáním. Stárek při zaváďce jde krokem, kterým se šlo při setí obilí. A stárek ukazuje, zda bude umět obilí zaset. Jde-li rychle bude obilí řídké a málo se urodí a jde-li pomalu bude zase husté. Když dotančí až ke své stárce, obřadně před ní smekne a ukloní se. Ona popojde k němu třemi kroky, natočí se vpravo, vlevo, překříží pravou nohu přes levou, udělá celý obrat a ukloní se. A právě tento obrat je napjatě sledován všemi přítomnými. Otočkou stárka předvádí jak se bude umět otáčet v domácnosti. Když je dobře proveden, „súdná stolica“ složena z přísedících tetiček dříve spokojeně pokývala hlavami, dnes se stárce navíc dostane mohutného potlesku od všech přítomných. Spolu pak pokračuji v zaváďkovém tanci, drží se za pravé ruce a stárka couvá. Po druhém otočeni prvního stárka v kole vyjde druhý stárek a tanči totéž, co první stárek i jeho stárka. A pak již chodí postupně další chlapci pro svá děvčata, ty však už neprovádějí obřadní otáčku jako stárky. Po několikátém obtančení celého kola chlapci postupně odvádějí děvčata do boční búdy, kde již čeká starosta se svými radními. Zde probíhá tzv. „vykupování“, při němž se děvče vyplácí penězi, které skládá před zástupci starosty, proto se tomuto zvyku dříve říkalo „skládka“. Děvčata si tak zajišťovala vstupné na všechny taneční zábavy v roce. Dnes je vykupování chápáno spíše jako symbolický a humorný akt oceněni svého hodového partnera. Vykupování zahajuji stárky a po nich se vykupují i ostatní děvčata. Je jim nabízeno víno, ovoce, hrozny, koláče či zákusky. Děvče platí nejprve opatrně drobnými, často i neplatnými mincemi, posléze i papírovými penězi. Cely obchod se neobejde bez smlouvání, žertování a různých průpovídek. Vykupování představuje, jakou má děvče vyřídilku a zda umí levně nakoupit. Pak předají stárci své huseňáky a kordule ženatým stárkům a chasa ženáčům. Po návratu posledních děvčat do kola se svými zavaděči zaváďka končí. Bezprostředně po posledních taktech se pokračuje veselou polkou, která se záhy střídá s verbuňkem zpěváků z búdy, zavaděčů i svobodné chasy. A pak zase valčík, polka a znovu verbuňk či vrtěna, a to už děvčata utvoří kolečka a při mužském verbování se roztáčejí. Vše trvá ve zbývajícím čase do vyhlášení večeře, kterou již pochopitelně vyhlašuji „staří stárci“, neboť večerní zábava je dnes plně v jejich rukou. Stárky se účastní večerní zábavy v krojích, mají vaperové sukně a bílý brokátový šátek. Jejich příchod, asi v půl desáté, ohlašují muzikanti slavnostním pochodem. U sóla je přivítají staří stárci, vzájemně si připijí a odvedou si je do čela sóla. „Sólo stárci“ tančí se zachováním stejného obřadu jako při odpoledním sóle stárků. Následují další taneční sóla, především „sólo hosti“, při kterém se zavdává a vybírá. Nechybí ani „sólo staří stárci a stárky“, které smí tancovat pouze ti, kteří někdy byli stárky nebo stárkami ve Velkých Bílovicích. Kolem půlnoci staří stárci pochodem odvedou stárky ze sóla a předají je stárkům se vším, co od nich odpoledne převzali. Odchodem stárek ze sóla hodová zábava nekončí, ale pokračuje až do rána.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 11.9.2017
  • 1 353 zobrazení
  • 5
  • 66
více  Zavřít popis alba 
  • 13.6.2015
  • 1 335 zobrazení
  • 2
  • 00
IV. LEGIONÁŘSKÝ MARŠ v oblasti bojů o Těšínsko v roce 1919 - pořádá Československá obec legionářská jednota Frýdek-Místek a Klub českých turistů Třinec.
Josef Šnejdárek (2. dubna 1875, Napajedla - 13. května 1945, Casablanca) byl český voják, armádní generál, francouzský legionář, účastník Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, zemský vojenský velitel v Košicích (1925-1932) a zemský vojenský velitel v Bratislavě (1932-1935).
V severní Africe sloužil velkou část života a také si tam našel svou ženu, dceru místního francouzského usedlíka Cathérine Constantien, se kterou se 4.6.1912 v Tunisku oženil. Během své kariéry prošel od hodnosti vojína až po nejvyšší hodnost armádního generála, sloužil v několika armádách, účastnil se mnohých bitev, kde byl minimálně 30krát raněn, byl nositelem mnoha vyznamenání a řádů marockých, tuniských, francouzských i československých (mezi nimi například rytířským křížem L´Ordre de la Légion d´honneur nebo Československým válečným křížem). Dne 13. 5. 1945 armádní generál Josef Šnejdárek po operaci v Casablance umírá. Jeho ostatky mohly být do rodinné hrobky v Napajedlích uloženy až po padesáti letech.
Mírové působení v armádě mu nejspíš nestačilo, během dovolené se v červnu 1896 přeplavil na Balkán a po boku turecké armády čelil útokům Řeků u Prevezzy. Tento incident však ukončil jeho působení v řadách c. a k. armády a ještě v říjnu byl na nátlak penzionován „na vlastní žádost“.
Opět zatoužil po dobrodružství a vydal se do světa. Projel severní Afriku, Rudé moře a pobřeží Guineje, kde se rozhodl vstoupit do francouzské cizinecké legie opět jako vojín (přestože byl již poručík). 24.1.1899 sloužil na belgických hranicích, kde předvedl své výborné vlastnosti a byl zařazen do elitní jednotky jízdních střelců. S tou se taky v roce 1900 dostal do boje na Sahaře, kde byl raněn. Po pěti letech v cizinecké legii, 17 taženích v jejich řadách, mnoha bojových zraněních a povýšení na četaře se rozhodl dále zůstat v řadách francouzské armády a získal francouzské občanství.
Legie je tvrdost a ležérnost. Musíš umět dobře střílet, musíš vydržet pochody, nesmíš zabít dítě, zradit kamaráda, nedodržet slovo a utéct z boje, na víc se tě nikdo neptá. Já jsem voják a rváč. Rváč a voják patří na frontu. Když fronta nejde za mnou, musím za ní.
Když roku 1914 vypukla první světová válka, působil nadporučík Šnejdárek u náhradního praporu, kde cvičil nováčky, ale brzy se přihlásil sám na frontu. Velel jedné rotě v rámci 1. marocké divize, kde sloužila také česká Rota Nazdar. 1915 byl raněn a stažen z fronty. Poté byl odeslán zpět do severní Afriky, kde cvičil nováčky. Na frontu se vrátil opět v srpnu 1917, ale již 17.11.1917 byl jmenován přiděleným důstojníkem u Národní rady československé v Paříži, kde působil jako prostředník mezi francouzskou vládou a zástupci československého odboje.
Myšlenkou samostatného Československa byl nadšen a přímo se účastnil tvorby čs. legií ve Francii i náboru čs. dobrovolníků. Po skončení války se podílel na organizaci návratu čs. legií zpět domů – do nově vzniklého Československa. Po obsazení Těšínska polskou armádou roku 1919 se Šnejdárek stal osobou, která měla Těšínsko zachránit. Srdcem byl vždy Čechem a proto nerespektoval přání Francie a s čs. armádou začal hájit zájmy své vlasti. Nejprve vyzval polského velitele Latinika k vyklizení celého obsazeného území. Po tomto ultimátu začal pochod vojsk na Těšín. Nezkušené polské vojsko se po postupu několika československých praporů začalo stahovat k Visle. Během této války pod jeho velením padlo 44 našich legionářů, ale polská armáda byla zatlačena až ke Skočovu, který podplukovník hodlal také obsadit. Jen jediný den chyběl našemu vojsku k dosáhnutí Visly a tím i obsazení těšínského knížectví. V tom mu však zabránila Dohoda (Trojdohoda – spojenectví Ruska, Francie a Velké Británie).

Roku 1919 začaly boje na jižním Slovensku, kde naši republiku napadaly četné maďarské jednotky a podplukovník Šnejdárek se svými vojenskými zkušenostmi byl vyslán jako velitel obrany. Tamní československé jednotky byly v oslabení a odolávaly přesile Maďarů, proto byla posila v podobě podplukovníka Šnejdárka velkým přínosem, hlavně kvůli demoralizaci, která panovala v řadách vojáků i důstojníků (říká se, že do zbabělých a utíkajících vojáků dokonce sám střílel). Jisté je, že z těchto demoralizovaných obranných jednotek udělal silnou a rozhodnou útočnou armádu, která zpět osvobodila Bánskou Štiavnici a zahnala původně útočné maďarské bolševiky zpět do Levic.
Levicový duch zachvátil i pražskou vojenskou posádku. Proto byl do čela Velké Prahy postaven právě Šnejdárek a energetickým postupem zavedl pořádek. V roce 1920 mu byla propůjčena generálská hodnost. Poté působil jako velitel pěší divize v Trnavě, pak pěší divize v Olomouci a roku 1924 divize košické.

V době ohrožení republiky hitlerovským Německem se opět hlásil do služby. Po Mnichovu byl postaven do čela paramilitárních Národních střeleckých gard. Po okupaci odešel do Francie. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému odboji. Jako vojákovi s nejvyšší hodností by mu měla být svěřena významná funkce, což mladší generace nerespektovala. Pád Francie donutil generála k odchodu do severní Afriky. Dne 13. května 1945 generál Josef Šnejdárek umírá.

Armádní generál Josef Šnejdárek má na Těšínsku pomníček
V předvečer státního svátku, 94. výročí vzniku samostatného československého státu, byl 27. října 2012 slavnostně odhalen pomníček legionáři, skvělému vojevůdci a vlastenci armádnímu generálovi Josefu Šnejdárkovi na vrcholu hory Polední v katastru Bystřice nad Olší. V základech je umístěn valoun s platinovou konkrecí, který byl dovezen z Jihoafrické republiky jako připomínka toho, že Josef Šnejdárek zemřel v Africe daleko od domova. Na godulském pískovci je umístěn portrét gen. Josefa Šnejdárka a nápis. Přes nepřízeň počasí se uskutečnil důstojný akt odhalení pomníčku zhotoveného z bloku godulského pískovce karpatského typu, vážícího přes tunu, který má připomínat současným i budoucím generacím tuto významnou osobnost, která se zasloužila o Československo. Proti vztyčení tohoto obelisku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Vedle pomníčku byly položeny základy budoucí mohyly a každý, kdo toto místo navštíví, zde může položit kámen na důkaz úcty všem vojákům Československé armády, kteří pod velením generála Josefa Šnejdárka v bojích o hranice Československé republiky na Těšínsku padli. Nezapomeneme!
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2016
  • 1 314 zobrazení
  • 5
  • 00
Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný, provoněný koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenním obchůzce v mrazivém vzduchu. Je to čas zabíjaček a lidového veselí.Masopust začíná 6.ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před svátky velikonočními. Posledním dnem tohoto období je Popeleční středa, začátek půstu. Masopustní dny tedy trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi.Počátky masopustu a masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky - antické slavnosti, tzv.saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara.Jak se počítá datum Velikonoc, Škaredé středy a Masopustu?V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (21. březen). Velikonoce potom ten rok začínají v pátek po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Datum Popeleční středy se vypočte takto: od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce odečteme 40 dní a máme datum Popeleční středy. Masopust potom trvá ode dne po svátku Tří králů - tj. 6.ledna - až do úterý, které předchází Popeleční středě.Název Popeleční středa je od tzv. "udílení popelce". Popelec je popel ze starých ratolestí jehněd, posvěcený na Květnou neděli předešlého roku.V roce 2015 připadá termín masopustního úterý na 17. února a dále takto: 2016 – 9. února, 2017 – 28. února, 2018 – 13. února, 2019 – 5. března.V některých obchůzkách se dostává do ústřední role tanec, především obřadní tance mladíků, zvaných ve Strání "pod šable". Podobně tančí u každého domu na Uherskobrodsku "bobkovníci".
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.2.2015
  • 1 234 zobrazení
  • 2
  • 11
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • únor 2016
  • 1 205 zobrazení
  • 5
  • 22
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 8.9.2018
  • 1 096 zobrazení
  • 5
  • 11
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 25.2.2017
  • 1 077 zobrazení
  • 7
  • 1010
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2008 až květen 2012
  • 959 zobrazení
  • 3
  • 00
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červenec 2013
  • 945 zobrazení
  • 2
  • 33
BÉKÉSCSABA - 21. ročník největší mezinárodní soutěže ve výrobě klobás s účastí 750 týmů a soutěž ve vaření holubků. Klobásová metropole Maďarska, muzea a termální lázně, slovenská kultura.
GYULA, secesní město na rumunských hranicích, středověký hrad, stylové hospůdky, tradiční kuchyně a gyulajské klobásy, pověstná 200 let stará cukrárna ve stylu biedermayer - nejstarší v Maďarsku s proslulými pochoutkami. Vyhlášené termální lázně.
http://www.csabaikolbaszfesztival.hu/
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 26.10.2017
  • 939 zobrazení
  • 3
  • 88
S Pánem Bohem temu domu, kde sme měli dobrú vůlu.
S Pánem Bohem tej materi, kerá chová dobré céry.
Chudobná ňa mamka měla, chudobného vychovala.
Ve dně šila, v noci prala, tak ňa ťažko vychovala.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 28.2.2017
  • 898 zobrazení
  • 4
  • 66
Takto se Lysá hora loučila s rokem 2016. Lépe to snad ani nešlo.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 30.12.2016
  • 896 zobrazení
  • 7
  • 1010
Vinařství Dvůr pod Starýma Horama a vinaři spolku BBP obnovují v Boršicích na Slovácku dávný obyčej, kterým je šlapání vinných hroznů dívčí nohou.
Tento způsob získávání vinného moštu, kdy jsou hrozny rozmačkány něžnýma dívčíma nohama, je v tuzemsku dávno nahrazen lisováním. „Ale například v Portugalsku se v řadě vinařství používá dodnes,“ Jde nejen o připomenutí tradic.
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 29.9.2018
  • 817 zobrazení
  • 8
  • 1313

Nebyla nalezena žádná alba.

Adresa na Rajčeti

www.tymonek.rajce.idnes.cz

Aktivní od

21. února 2014

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Má oblíbená alba na Rajčeti

reklama