20 fotek, v pondělí, 21 zobrazení, přidat komentář
40 fotek, letos v říjnu, 70 zobrazení, 1 komentář
43 fotek, 30.9.2018, 34 zobrazení, přidat komentář
14 fotek, 29.9.2018, 577 zobrazení, 13 komentářů
Vinařství Dvůr pod Starýma Horama a vinaři spolku BBP obnovují v Boršicích na Slovácku dávný obyčej, kterým je šlapání vinných hroznů dívčí nohou.
Tento způsob získávání vinného moštu, kdy jsou hrozny rozmačkány něžnýma dívčíma nohama, je v tuzemsku dávno nahrazen lisováním. „Ale například v Portugalsku se v řadě vinařství používá dodnes,“ Jde nejen o připomenutí tradic.
23 fotek, 24.9.2018, 35 zobrazení, 4 komentáře | krajina
Napajedla se nacházejí jako jediné město v Česku na území čtyř geomorfologických oblastí, v západní části to jsou Středomoravské Karpaty (celek Chřiby), ze severu sem zasahují Západní Vněkarpatské sníženiny (celek Hornomoravský úval), z východu Slovensko-moravské Karpaty (celek Vizovická vrchovina) a do jižní části města zasahuje Jihomoravská pánev (celek Dolnomoravský úval).
V Napajedlích se také setkávají tři národopisné celky – Slovácko, Valašsko a Haná. Jejich „rozcestník“, který dříve stával v zámeckém parku, se nachází před budovou kina.
13 fotek, 1.9.2018, 15 zobrazení, 1 komentář | dokumenty
Po celou dobu existence trpěl umístěním kaple na vlhkém podloží někdejšího rybníka. Při požáru v roce 1990 byl poškozen vodou, později rozebrán a uložen v nevhodném prostředí kaple. Dále a mnohem rychleji docházelo k jeho destrukci. Roku 1997 byl celý komplex oltáře převeden do sbírek Muzea Chodska v Domažlicích. V letech 2007-2009 byl kompletně restaurován a nyní je vystaven ve stálé expozici Muzea Chodska v Domažlicích.
Většina rokokového vybavení pochází z poloviny osmnáctého století a jeho autorem je plzeňský sochař Karel Legát. Hlavní oltář tvoří sarkofágová menza s reliéfem Svržení svatého Jana Nepomuckého a se světcovou sochou.
Římskokatolická kaple svatého Jana Nepomuckého stojí v Chotiměři u Blížejova v okrese Domažlice. Postavena byla v barokním slohu v roce 1743 v areálu chotiměřského zámku. Spolu se zámeckým parkem a navazující ohradní zdí je chráněna jako kulturní památka ČR.
4 fotky, 4.8.2018, 97 zobrazení, 8 komentářů | koníčky
160 fotek, 21.7.2018, 223 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, lidé, zábava
43 fotek, 18.7.2018, 42 zobrazení, 2 komentáře | cestování
Vodní hrad Švihov nechal zbudovat na konci 15. století královský sudí Půta Švihovský, jeden z nejvýznamnějších mužů rodu Rýzmberků. Obratně se pohyboval na dvoře krále Vladislava II. Jagellonského a nabyl nemalého vlivu a majetku. Kromě hradu Švihova připojil Půta k rýzmberskému panství také hrady Rábí, Horažďovice a Prácheň. Od krále jako zástavu za půjčení jistého finančního obnosu dostal do vlastnictví také Roudnici nad Labem v Severních Čechách nebo knížectví Kozelské ve Slezsku.
Hrad Švihov byl od prvotní myšlenky komponován jako umělý ostrov. Budovy v centrální dispozici tvořily jádro hradu s paláci, kaplí a schodišťovou věží a uzavíraly tak čtverhranné vnitřní nádvoří. Chráněny byly pásem vnitřních hradeb se čtyřmi nárožními baštami a prvním vodním příkopem. Druhý pás hradeb, také s vodním příkopem, obkružoval jádro hradu a zesiloval tak možnosti obrany. Tato druhá stavební fáze byla však dokončena až po Půtově smrti (1504), tedy již na počátku 16. století. Na dostavbě se výrazně podílel i známý pozdně gotický architekt Benedikt Ried (Rejt). Oba vodní příkopy byly napájeny vodou z řeky Úhlavy.
Po Půtově smrti zdědili hrad jeho dva synové Václav s Jindřichem. Nepodařilo se jim však panství udržet a museli se postupně svých majetků vzdávat. Hrad Švihov prodali roku 1548 Heraltu Kavkovi z Říčan a ze Štěkně, jehož dva synové se hradu o padesát let později v roce 1598 opět zbavili. Tentokrát byl kupcem Humprecht Černín z Chudenic.
Osudové období pro hrad nastává v první polovině 17. století, kdy ztrácí své původní funkce. Během Třicetileté války dvakrát odolal útokům švédských vojsk, ale po válce byl vydán císařův rozkaz k jeho srovnání se zemí. Ferdinand III. Habsburský chtěl demoličním dekretem vztahujícím se na výrazný počet českých hradů eliminovat možnost obsadit pevnosti loupeživými hordami, které byly jedním z důsledků dlouhotrvající války. Švihov tedy v té době, a z vůle krále, přišel o velkou část vnějšího opevnění a o oba vodní příkopy.
Černínům se demolici hradu podařilo zrušit. Hrad však nadále využívali už jen k hospodářským účelům. Z obou paláců se staly sýpky a předhradí hospodářským dvorem. Tak byl hrad využíván pod vedením správců až do první poloviny 20. století a jeho údržba se omezovala jen na nejnutnější práce, až je v roce 1926 v úředních spisech označován jako „zřícenina“. O čtyři roky později si však k hradu našel vztah Eugen Černín, který provedl základní kroky k záchraně gotické památky včetně oprav zastřešení.
Druhou světovou válku hrad přečkal jako hospodářství bez větších škod a po válce byl jako součást černínského majetku konfiskován.
62 fotek, 17.7.2018, 37 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
Co se historie týče, počátky hradu Rabí jsou stále zahaleny tajemstvím. Zdá se, že hrad v první polovině 14. století založili páni z Rýzmberka. Rabí se stalo jejich rodovým sídlem a zároveň mělo v oblasti horního Pootaví plnit různé obranné úkoly.
Na konci 14., nebo na počátku 15. století rozšířili páni z Rýzmberka původní tvrz a posílili obranyschopnost svého sídla. Úprava hradního areálu se ukázala být velmi prozíravým počinem. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi stoupenci a odpůrci Husova učení se páni z Rýzmberka přiklonili ke králi Zikmundovi Lucemburskému a aktivně vystupovali proti husitskému hnutí. Není divu, že vojska vedená Janem Žižkou z Trocnova hrad dvakrát oblehla a dobyla, a to v letech 1420 a 1421. Za druhý úspěch však husitský hejtman zaplatil vysokou cenu, neboť před rabskými hradbami přišel o své pravé oko. Během dobývání husité Rabí značně poškodili, ovšem tehdejší majitelé získali za svou oddanost „ryšavému králi“ finanční vyrovnání, a tak mohli hrad obnovit.
Zářnou osobností rýzmberského rodu byl Půta Švihovský (1450/1452 – 1504). Tento vzdělaný a kultivovaný šlechtic úspěšně rozvíjel svou kariéru na dvoře Vladislava Jagellonského – byl nejvyšším zemským sudím a ve službách svého krále podnikal i diplomatické cesty. Svou pozornost směřoval také ke svému panství, snažil se o jeho ekonomický rozvoj a výnosy z panství zvyšoval zakládáním měst. S Půtovým jménem byla spojena také nákladná přestavba rabského hradu, která mu vdechla pozdě gotický ráz.
Po smrti Půty Švihovského z Rýzmberka na počátku 16. století byl rozsáhlý rodový majetek rozdělen mezi jeho syny. Ti sice zastávali významné pozice na panovnickém dvoře, avšak v důsledku několika špatných rozhodnutí se zadlužili a byli nuceni rýzmberské dědictví postupně rozprodávat.
Po pánech z Rýzmberka Rabí často střídalo majitele (Jindřich Kurcpach z Trachenburka, Diviš Malovec z Libějovic, Vilém z Rožmberka, Chanovští z Dlouhé Vsi), což vedlo k tomu, že se nepodařilo zlepšit hospodářskou situaci panství a hrad samotný chátral. Nedobrý stav ještě umocnila třicetiletá válka a s ní spojený ekonomický, demografický i kulturní úpadek.
Na počátku 18. století získal Rabí pasovský kníže-biskup Jan Filip kardinál z Lamberga. Spolu s ním koupil i nedaleká panství Žichovice a Žihobce a lamberská rodina si za své sídlo vybrala pohodlnější barokní zámek v Žihobcích. Ve chvíli, kdy Rabí přestalo sloužit obytným účelům, přišla jeho zkáza. V první polovině 18. století hrad vyhořel a požár jej připravil o střechy i dřevěné části. Ve druhé polovině 18. a první třetině 19. století se navíc nehlídaný hradní areál stal zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele podhradí i širokého okolí.
První pokusy o záchranu a současně zpřístupnění hradního komplexu se objevily v již polovině 19. století. Tehdejší majitel panství kníže Gustav Jáchym z Lamberga nechal uzavřít vstupní bránu, na vrcholu donjonu vznikla první vyhlídková plošina a byla opravena i část zdiva. Přes veškerou snahu se opravy dotkly menší části areálu – většina zdiva nebyla k nelibosti obyvatel podhradí zajištěna, takže jejich domy neustále ohrožovaly padající kameny.
Nešťastná situace se vyřešila až v první čtvrtině 20. století, když v Horažďovicích vznikl Spolek pro zachování památek v horním Pootaví. Členové spolku přikročili k náročným záchranným pracím i nákladné stavební rekonstrukci části areálu, provedli drobné archeologické výzkumy, zřídili malé hradní muzeum a začali organizovat komentované prohlídky.
Do správy státu přešlo Rabí v roce 1954 a roku 1978 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou. V současné době je Státní hrad Rabí ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích.
41 fotek, 17.7.2018, 36 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, vesnice
Hory Matky Boží bylo město horní, neboť zde v roce 1520 byly otevřeny zlaté doly. Obyvatelstvo bylo osvobozeno od poddanství, ale nevýnosné doly brzy upadly, i když se v 17. století objevovaly snahy těžbu oživit. V 18. století bylo dolování ukončeno, pak ještě v roce 1828 byl učiněn ještě jeden pokus najít zde zlato. Barokní kostel Jména Panny Marie (637 m) byl založen v roce 1637.

Werichova chata se nachází nedaleko Velhartic mezi ramenem říčky Ostružná a širokou mlýnskou strouhou. Obdivovatelům Šumavy je známo a má pro ně velký význam, že lásku k Šumavě s nimi sdílel i velikán české kutury Jan Werich. Na pobyty Jana Wericha na Velharticku si stále starší obyvatelé pamatují, a vztah Jana Wericha k Velharticím, jeho chata, rybaření jsou stále živým předmětem zájmu zdejších lidí i turistů. Chata se nachází mezi ramenem říčky Ostružná a širokou mlýnskou strouhou, odvádějící vodu od mlýna a pily, na prostorné, rovné louce. Stavbu navrhl architekt František Zelenka, který byl zaměstnán v Osvobozeném divadle v letech 1929 - 1932 jako šéf výpravy. Pro milovníky Šumavy může být zajímavý fakt, že poslední, co ve svém životě Jan Werich viděl, byla jeho chata u Velhartic na Šumavě. Tady v roce 1980 ztratil vědomí a v nemocnici už se neprobral.

Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310, jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. Bílá paní dítě kněze zvláštním způsobem narozené. Velhartice – Bílou paní se po své smrti stala něžná paní Hradecká z Velhartic.

Kostel Narození Panny Marie. Farní kostel městečka Velhartice původně románský (kol. 1240), přestavěn v první třetině 14. století, po roce 1500 přistavěna severní věž. Další úpravy začátkem 17. a v 18. století.

Velhartický betlém patří k nejhezčím počinům známého šumavského řezbáře Karla Tittla. Betlém je zasazen do 14. století, období, kdy byl postaven hrad Velhartice. Najdete v něm 25 velkých a přes 40 menších figur. V podloubí betléma jsou vyobrazena 4 řemesla se svými patrony: sv. Josef ve společnosti truhlářů, sv. Eligius s kováři, sv. Urban s vinaři a sv. Lucie se skláři.
48 fotek, 16.7.2018, 30 zobrazení, přidat komentář | kultura
V Plzni na náměstí se nachází moderní muzeum, ve kterém našlo stálý domov asi 300 loutek. Nejstarší vznikly kolem roku 1830, největší měří přes 2 metry.
Gustav Nosek – Muž ve stínu. Významná osobnost českého loutkářství, která zůstala celý život upozaděna svým vlastním dílem. Přestože loutky z dílny Gustava Noska dodnes znají a obdivují diváci nejen v Česku, ale i za hranicemi naší země, on sám prožil svůj život ve skromných, někdy až nuzných podmínkách. Přitom spoluvytvářel profil několika západočeských loutkových divadel od první světové války až po první léta normalizace, a to jako řezbář i jako loutkoherec. Jeho nejslavnějším dílem je bezesporu Hurvínek, zásluhou kterého našel Spejbl konečně svého rovnocenného jevištního partnera.
50 fotek, 30.6.2018, 287 zobrazení, 6 komentářů | dokumenty, události
V roce 1948 z kunovického letiště odlétaly poslední československé Spitfiry do Izraele, proto byl letošní program akce Odlétáme na prázdniny "Military den Kunovice" 30. 6. 2018 zpestřen o ukázku originálního letounu Supermarine Spitfire Mk.XVIe ve zbarvení československého pilota RAF, leteckého esa Slováka Otto Smika (velitel letky B u 312. Československé stíhací perutě RAF / 1944).
494 fotek, 26.6.2018, 88 zobrazení, 4 komentáře | cestování, krajina, města, příroda, vesnice
829,5 km na kole + něco pěšky. Názvy míst jsou uvedeny v informacích o fotografii.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.